O víkendu nám skončil tábor v teepee

Po 12 dnech jsme se vrátili ze samoty mezi lesy, kde jsme ztroskotali na ostrově Muay.



Máme za sebou pro nás jednu z nejnáročnějších akcí z celého roku. Není to pro tisíc lidí, netočí se v tom miliony, ale stojí to spoustu úsilí.

O půl osmé ráno je budíček, cca v půl desáté večer děti zalézají do teepee abychom jim mohli rozdělat ohně. U stolu se pak scházíme o půl jedenácté, když jde vše dobře. Minimálně do jedné do rána se pak zcela běžně řeší uplynulý den a program na den následující. Pokud máte o poledním klidu půl hodinku na lehnutí, jste vítěz. Většinou se ale dětem a nezbytným věcem kolem tábora věnujete celý den. A to nemluvím o celé přípravě před táborem. Věci, které jsou každému táborovému živočichovi důvěrně známé.

Nakonec ale samozřejmě.. děsně nás to baví! :)


Konec pláče... co se na táboře letos všechno dělo? Ztroskotali jsme na ostrově Muay! Ale zcela dobrovolně a před zraky minimálně miliardy lidí po celém světě.


Každý trosečník byl rozdělen do jednoho ze dvou kmenů - Kétó a Gaia. Tyto kmeny mezi sebou nelítostně soupeřili den co den v aktivitách, které si pro ně připravil neodbytný štáb. Rejža po všech pořád jenom řval, klapka nikdy neklapala kde měla, asistentka byla přes brunet vlasy jasná blondýna a osvětlovač? Ten měl naštěstí nejmíň práce, protože nám skoro pořád svítilo sluníčko.


Každý večer se pak lesem nesl pokřik obou kmenů, které se snažily získat sošku imunity pro následující den, urvat poslední výzvu ve svůj prospěch a zastrašit slabší články proti sobě.


Navštívili jsme ruiny kostela, kde se zkoušeli uchytit misionáři, přijel za námi šaman domorodého kmene, aby nás uprostřed noci provedl branou splněných přání (velice děkujeme předchozímu táboru za neskutečnou práci na hvězdné bráně, kterou jsme si pro své účely příběhově upravili :) ), se společným plavidlem jsme se táhli potokem, houštím, potokem, bahnem, ostružiním, potokem a lesem, za závěrečným natáčením jsme šli výletem kolem kostymérny a hlasové zkoušky až na statek, kde jsme i přespali.... a zahráli si bezpočet výzev a her, kterých byly všechny dny nacpané.


Domů jsme se pak vraceli odření, poštípaní, špinaví, unavení.. ale plní zážitků, které si s sebou snad děti ještě nějakou chvíli ponesou. V to pevně doufáme, protože proto to děláme. Proto nás to baví :).


Velice děkuji Péťe, Kamče a Honzovi, bez kterých by tábor neexistoval. Oni zajišťují, že máme pořád co hrát a že to děti baví. Martě pak díky za kuchyni, kterou nás leckdy na pustém ostrově překvapila. A taky malé Mery, která na táboře chytila svoji první myš a vydržela neustálé hlazení a drbání všech trosečníků. Jste skvělí.




57 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše